Sedmilháři
Přestože běžná definice lži říká, že „lež je vědomé překrucování skutečnosti ve snaze dosáhnout určitého cíle“, není to se lží tak docela jednoduché. Vyřčení nepravdy či polopravdy mívá mnoho podob i mnoho důvodů. Někdo lže ze strachu před potrestáním, jiný člověk si vylhanost před sebe staví jako štít, protože nechce ostatním dovolit, aby odhalili, co se v něm skrývá. A co teprve široká paleta lží strategických!
Jak poznat lháře?
Profesionální lháři bývají nadprůměrně inteligentní, mají velkou představivost, rychlé reakce, schopnost improvizace, vysoké sebevědomí a budí dojem čestnosti. Jak se jim ale dostat na kobylku? Nespoléhejte se na řeč těla, takzvaný Pinokiův efekt (přesvědčení, že se lhář prozradí sám svými tělesnými projevy), dnes už tak docela neplatí. Dobrého lháře prý stoprocentně nedokáže odhalit ani klasický detektor lži. Tento přístroj je založen na změnách srdečního tepu, vodivosti kůže a frekvence dechu. Profilhář tohle všechno obalamutí. Na trochu jiném principu je ale založen přístroj zvaný verdikátor, jenž zachycuje nepatrné vibrace hlasu, které jsou sluchem něžně nepostižitelné, ale úspěšně odhalí člověka při lži až v 95 procentech případů. Výhodou přístroje je, že dotyčný nemusí o jeho použití vůbec vědět.
Zdvořilé polopravdy
Jsou ale případy, kdy je mírné lhaní zcela běžné a společensky přijatelné. Jak by se vám třeba líbilo, kdyby setkání s vaším sousedem, kterého jinak považujete za velmi milého člověka milujícího zvířata, probíhalo asi takto: „Dobrý den, pane Vopička, jdu zrovna s Beníkem k psímu kadeřníkovi, to mu to zase bude slušet, že?“ Pan Vopička se zamračí: „Myslíte, že to tomu vašemu koštěti na nožičkách pomůže?“ „Ale pane Vopička, vy snad máte něco proti pejskům?“ „Ne, psy mám rád, ale jen ty, co vypadají jako psi a ne jako rozšláplé a hloupé klubko chemlonu…“ To se pak urazíte a sousedské vztahy jsou hnedle narušeny. Zbytečně. Stačila by malá zdvořilostní lež a ne syrová upřímnost za každou cenu. Někdy není od věci nechtít pravdu, ale spíše porozumění.
Lháři a lhářky
Mysleli jste si, že lhářek běhá po světě určitě více než lhářů? Omyl. Hlavními hrdiny báchorek s velkým L jsou podle statistik prý většinou muži. Ženy však prý dokáží lháře rychleji rozpoznat. Lépe totiž umí číst neverbální signály a všímat si detailů, které mužům zcela unikají.
Syndrom Barona Prášila
V psychologii existuje syndrom bájivého lhaní (mýtomanie - Pseudologica phantastica), kterému se běžně říká syndrom barona Prášila nebo také Münchhausenův syndrom. Známý baron Prášil mě totiž svůj reálný předobraz v postavě barona Hieronyma Karla Friedricha von Münchhausena (1720-1797). Tento německý jízdní důstojník proslul svým vypravěčským uměním a leckdy zcela smyšlenými historkami.
Chcete se zbavit lhaní a výmluv, jak u sebe tak u ostatních. Přečtěte si knihu Bez výmluv autorky tohoto článku! https://www.grada.cz/bez-vymluv_7948/kniha/katalog/
