Kniha, která vás z výmolů přivede zpátky na cestu

Myslím, že existuje málo knih, které dokážou osvětlit život snad každého z nás. Některé si spíše jen hrají na to, jak vlastně žít. Další kniha z pera Paula Keenana, kněze a současně ředitele rozhlasového vysílání pro newyorskou arcidiecézi, je jiná. Nenutí nás totiž bez příčiny do šťastných zítřků, ale zrcadlí náš uplynulý život tak, abychom si uvědomili, kudy teď vede ta správná cesta.

Autor velmi úspěšné knihy Dobré zprávy pro špatné dny nám v této své další knize ukazuje, že se máme naučit lépe poslouchat potřeby své vlastní duše. Říká nám, že „produchovnělý" život je mnohem šťastnější, protože nelpí na uplynulých smutcích a ani je nevidí jako pouhé náhody. Stěžejním bodem tohoto moudrého díla má být skutečný objev naší duše a jejích potřeb, který nám zčistajasna dokáže změnit život.

Objevte svou duši

Paul Keenan vypočítává na stránkách své malé, ale neskutečně hluboké knihy, jednotlivé procesy, kterými si duše prochází od zbloudění ke znovunalezení. Možná se i vám někdy přihodilo, že jste byli nuceni klesnout na samé dno a rázem jste si připadali absolutně ztracení. A právě takovéto pády líčí Paul Keenan ve své knize plné moudrých rad pramenících z jeho ne vždy lehkého života, ale také z života jeho blízkých. Přesně tato vyprávění činí jeho drobnou knížku tak čtivou. Je v ní totiž pocit sounáležitosti. Když ji čteme, pochopíme, že nejsme jediní, komu se dějí zlé věci a kteří se cítí ztraceni na cestě. Toto a mnohá další důležitá uvědomění nás pak vedou přes výmoly do nového a lepšího života. Do života stvořeného přímo pro nás.

Autor naráží také na nebezpečný fakt, kdy si řada z nás myslí, že smutek v sobě ukonejší něčím zvenčí. Jenže opak je pravdou. A Paul Keenan o tom ve své knize Na cestách duše píše:

„Víme mnohem víc, než si myslíme, a toto vědění pochází z našeho nitra. Od nejranějšího dětství k nám vysílá signály a chce, abychom naslouchali jeho moudrosti."

„Být ztracený znamená ztratit v životě kotvu a veškeré záchytné body. Je to často důvodem toho, proč se lidé snaží zaplnit svůj život věcmi. Hledají domov jinde než v sobě."

Sled náhod = promyšlený plán

Pokud člověk pochopí, že se nic v jeho životě neděje čistě náhodou, ale že se jedná o promyšlený duchovní plán, naskýtá se šance na opravdu plnohodnotný život. Právě tato skutečnost je dalším významným motivem Keenanovy knihy. Autor nám zde prostřednictvím svého příběhu i příběhů svých blízkých ukazuje, že i taková smutná až opravdu tragická událost, která se nám udála, může být vlastně „zvoněním, jež nás má probudit k novému způsobu života." A právě proto je vlastně pocit zbloudilosti žádoucí, protože bez něj bychom třeba svou duši neslyšeli vůbec.

Na cestách duše se tedy s Paulem Keenanem projdeme všemi stupni od zbloudilosti až po znovuokouzlení životem. V závěru této vcelku útlé knížky budeme možná litovat, že už je konec, o to víc se ale budeme těšit na nové začátky. Je zkrátka znát, že její autor zatraceně dobře ví, o čem mluví.

Dokáže nám otevřít oči a ukázat tu správnou cestu životem.

Ukázka:

„Půdy jsou zvláštní. Jsou úplně jiné než sklepy, které nás přivádějí blíž k zemi. Vinné sklepy jsou suterény, kterými do světa vchází Bakchus. Půdy nás naopak přivádějí k nebi. Když si hrajeme na půdě, ocitáme se v slastném bezčasí. Z naší přítomnosti se stává minulost, zatímco svou přítomnost zároveň zakoušíme jako budoucnost své minulosti. Stáváme se věčnými.

Skrze půdu se stáváme transcendentními.

Imaginárně či skutečně otevíráme dveře na půdu a zalézáme tam, když se nám v našem každodenním životě něčeho nedostává, když něco potřebujeme nebo chceme. Víte, že původní archaický význam slova „transcendovat“ znamenal „lézt nahoru“? Když šplháte po žebříku nahoru na půdu, lezete pryč z každodenního světa a všech jeho překážek, stereotypů, radostí i slastí či pochroumaných vztahů. Šplháte na vznešenější místo, abyste objevili zázrak.

To je krása transcendence – umožňuje nám vyšplhat se nad těžkosti každodenního života, abychom se osvěžili a získali nové vnímání života a času.“