Všechna lidská embrya mají stejný vývoj mozku. Potom, co se narodí nový člověk, je otázkou, co způsobí rozdíly mezi mužským a ženským mozkem, které jsou postupem času stále viditelnější už na první pohled. Může za to jen biologie, nebo také život ve společnosti ostatních lidí dokáže naši řídící jednotku pozměnit k obrazu svému? Otázka, která hýbe vědeckým světem nemá zatím jasnou odpověď.
Které části mozku mužů a žen vykazují různou aktivitu?
Muži mají celkově vyšší objem mozku než ženy (asi o 10 %). Na úroveň inteligence to však nemá žádný vliv, i když s tímto argumentem pánové rádi operují. V duchu jejich logiky by ovšem museli připustit, že například sloni nebo velryby, kteří mají mnohem větší mozky než lidé, by hravě muže přechytračili. Což zřejmě neuslyší rádi. Přestože jsou ženské mozky menší, jejich neurony pracují jak divé a spotřebovávají více glukózy než jejich mužské protějšky. Celkově se také „více zahřívají“, protože žena už od ranního probuzení dokáže prohánět jednotlivé části mozku bez jediné minuty oddechu až do večerního usnutí. Na rozdíl od mužů, kteří naopak vykazují zvláštní schopnost „přemýšlet o ničem a budit zdání živé mrtvoly", a to kdykoliv si zamanou. To žena nikdy nepochopí, i když se poctivě snaží tomuto stavu přijít na kloub a někdy i svého partnera z něho probrat.
Odlišnosti mužského a ženského mozku se pokusili upřesnit už starověcí řečtí filozofové 850 let př.n.l.
Neměli žádné přístroje, které by jim pomohly do detailů zobrazit mozek v jeho jednotlivých částech. Přesto se o něm v průběhu století objevovala různá tvrzení, která se předávala dál, nebo upadla v zapomnění. V dnešní době mají neurologové významného pomocníka ve stále se zdokonalující technice, ale jsou pořád ještě zákoutí naší řídící jednotky, o kterých toho moc nevíme. Některé rozdílnosti mozků obou pohlaví jsou ale už několikrát ověřeny výzkumem. Přesto i zítřejší den může být všechno jinak.
Pánové využívají až sedmkrát více šedé hmoty mozkové než ženy, a ty zase až desetkrát více hmoty bílé. Co z toho vyplývá?
Muži vynikají v úzce zaměřené aktivitě. Dostávají se v průběhu jejího plnění jakoby do nějakého tunelu, kde nevidí a neslyší, což je dělá méně citlivé vůči svému okolí. Sem tam se jich na něco zeptejte nebo jim k tomu přidejte další úkol a vydráždíte je na pokraj nervového zhroucení. Naproti tomu žena vyniká v provádění i několika činností současně, je schopná volně přecházet od jedné aktivity k druhé, aniž by ztratila minutu, kdy by současně svým švitořením a empatií tužila kolektiv lidí kolem sebe a vytvářela příznivé sociální prostředí.
Ženy mají větší hippocampus a také vyšší hustotu spojení neuronů k němu.
Hippocampus je lidské paměťové centrum. Žena je přebornicí v ukládání informací, které mají senzorický (spojený se smysly) a pocitový náboj. To jí umožňuje zapamatovat si VŠECHNO! Když se blíží některé datum výročí, dokáže si vzpomenout na každý detail události, který toho dne zažila. Pokud jsou příjemné, chce si je všechny zopakovat. Může, ale sama. Její druh si MOŽNÁ na TEN DEN uchová nějakou vzpomínku, ale ta je mu už v podstatě jedno. Ženský smysl pro detail může jindy partnera příjemně zaskočit, nebo naopak rozčílit. Když se například oba dva ztratí někde na trase a hledají cestu zpátky, mužský mozek si pěkně vzpomene na směr a ujetou vzdálenost. Ten ženský vůbec netuší, o čem je řeč, ale zato si přesně vybaví, že těsně před tím, než špatně odbočili, míjeli dům s těmi červenými růžemi na zahradě, co se jim je nedaří stéle vypěstovat, nebo to bylo na té křižovatce, co si muž prohlížel tu nemožnou fiflenu v šatech z bonprixu ve slevě, která se tak trapně natřásala na přechodu pro chodce.
I když to vypadá, že je žena na tom špatně, co se týká prostoru a orientace v něm, není to tak úplně pravda. Na pomoc jejímu mozku přichází hormon oxytocin, který hraje důležitou úlohu nejenom v období kojení, kdy koluje v ženském těle v mega dávkách. Úkolem matek po věky věků bylo zajistit výživu svým potomkům, a proto bylo otázkou života a smrti vést v patrnosti polohu vzdálených potravinových zdrojů. Ženy si tudíž doslova vypěstovaly lepší paměť pro umístění objektů a vedou přesně v evidenci, zda se změnily a jak. Takže věta: „Víš, v tom obchodě, jak tam kdysi prodávali kabelky a ještě předtím tam byla na chvíli galanterie, co tam mají ty dveře s tou divnou klikou…“ pro příslušný ženský protějšek má cenu přesně zadaného bodu z ideálního navigačního systému určeného jen pro jedno pohlaví. To druhé přestane vnímat už ve druhé části souvětí, protože se mluví o něčem, co jeho mozek nikdy nezaregistroval. A jestliže ano, při nejbližší příležitosti to smazal jako naprosto nedůležitou věc.
Konec 1. části.
