Díl 2. Miluji svou ženu
Během životního poznávání nás zastihnou různé situace. Jednu skupinu tvoří ty, které bychom už nikdy nechtěli prožít znova. Jsou to chvíle smutné, při kterých něco, nebo někoho ztratíme. Opakem jsou momenty štěstí, nezměrné lásky, pohody, radosti, uspokojení…. Ty bychom si rádi kdykoliv zopakovali. Nejde-li to, alespoň si je ve vzpomínkách přehráváme zas a zas. Třetí skupina se skládá z okamžiků, které bychom v dané chvíli nejraději vymazali ze svého života. Cítíme se v nich nepříjemně, neumíme si s nimi poradit, zpracovat je. O nějaký ten pátek později si na ně ale rádi vzpomeneme a zasmějeme se. Uvědomíme si, že tyhle chvíle prostě musely přijít, aby nás posunuly v životě o kus dál a něčemu nás naučily. Nevím, jak vy, ale já takových situací zažila víc než dost.
Karel byl statný čtyřicátník v nejlepší kondici. Do mého života se připletl, aniž bych to očekávala či plánovala. Prostě se objevil a vykouzlil na mojí tváři úsměv. Řadou lichotek pošimral mou ublíženou dušičku a vzbudil ve mně opět pocit, že jsem krásná, žádoucí a okouzlující, a to, jak víme, potřebuje každá žena, ta se zlomeným srdcem obzvláště. Karel se neřadil do kategorie „Potencionální manžel a otec mých dětí“. Byl mojí záplatou na ránu po předchozím nevydařeném vztahu. Hned na začátku jsme si určili nepsaná pravidla. Tím nejdůležitějším bylo, že náš poměr zůstane na bázi přátelství s výhodami a bude naprosto tajný. Ač to u některých žen může vzbudit vlnu opovržení, pro mě tehdy začalo úžasné období plné radosti, vzrušení a příjemného napětí.
O Karlovi jsem toho moc nevěděla. Jak už to u záplat bývá, nepředpokládáme jejich dlouhodobou trvanlivost. Mají plnit funkci teď a tady, držet a fungovat. A tak jsem o svém milenci jen letmo tušila, že je zřejmě rozvedený a že má z předchozího vztahu nějaké děti. Nežily s ním, takže naše pravidelná noční setkání nikdo nerušil. Karel měl stavební firmu, která mu slušně vydělávala. Volný čas trávil v lese na posedu. Měl totiž velmi netradiční zálibu, myslivost. Tohle hobby s sebou neslo velmi chutné zpestření našich divokých nocí – zvěřina na tisíc způsobu připravená jeho rukama z něj dělala v mých očích ještě většího kance, než byl.
Karel mě za tmavých zimních večerů vyzvedával na odlehlém místě a odvážel do svého hnízdečka na kraji jeho vesnice. Když jsem v pozdních hodinách stávala zahalená ve stínu stromu a čekala na svůj odvoz, cítila jsem se jak hrdinka z románu. Užívala jsem si té své záplaty, starosti všedního dne jsem pokaždé nechala ve svém opuštěném bytě. Najednou jsem zapomněla na všechny milostné nezdary, co mi život přinesl, na všechny mindráky, pochyby. Pro něj jsem byla přitažlivá mladá laň, a přesně takový pocit jsem potřebovala. Bylo mi s ním tak fajn. Až do jednoho dne…
Na tu noc jsme měli opět domluvené rande. Připravila jsem se důkladně jako obvykle a večer jsem v danou dobu stepovala v šeru košatého dubu. O pár minut později si mě už vezl přikrčenou pod palubovkou velkého auta k němu domů. Bylo to opět skvělé! Kančí maso, které mi naservíroval, mě lehce zasytilo, červené víno ho výborně doplnilo. Následovala vana s bublinkami, opět víno, a pak jen vášeň, víno, vášeň, víno a zas jen vášeň. Skončili jsme v objetí v jeho posteli, kde jsme spokojeně spali až do rána. Z tvrdého spánku nás vzbudilo drnčení zvonku…. Zvonek? Kdo to může v tuhle hodinu být? Karel vykouknul z okna: „Do háje, to je moje žena!“ Než jsem si stihla uvědomit, co právě řekl, vyběhl z pokoje. Za dvě minuty už byl oblečený zpátky a hodil na mě veškeré mé oblečení, co se po našich orgiích válelo v celém domě. V chuchvalci oděvů přilétly dokonce i moje boty. Karel v rychlosti utrousil: „Zavřu tě tady v pokoji, nic nedělej, nehýbej se, nikam nechoď. A buď tiše. Vyřídím to rychle.“ Mezi dveřmi se otočil a vtisknul mi do ruky ještě horní část rychlovarné konvice, ve které šplouchalo asi dvě deci vody. „To aby ses mohla napít, víc jsem nestihl vzít,“ zašeptal a odešel.
Zůstala jsem jako opařená! Jeho žena? On není rozvedený?? A jak jako nic nedělej, nikam nechoď? Vždyť já se ještě nestihla dojít vyčurat! Strach ovšem myšlenky na záchod rychle zahnal. Prostě to vydržím! Ticho v pokoji by se dalo krájet. Bála jsem se i pořádně nadechnout, a tak jsem slyšela každé slovo jejich rozhovoru. Dozvěděla jsem se, že jsou právě na začátku rozvodového řízení. Jeho žena měla pusu pořádně prořízlou, sebevědomý kanec Karel byl najednou zaražený a sotva se jejím slovním útokům stíhal bránit. Manželka mu jedním dechem vyjmenovala, co všechno jí patří, co rozvodem získá a poručila si kafe. Sklopila jsem oči a zadívala se na konvici, kterou jsem stále třímala v ruce. No, obávám se, že má Karel trošku potíž! Naštěstí si ale poradil. Slyšela jsem, jak napouští vodu do kastrůlku a zapíná sporák. V té chvíli jsem se začala modlit, aby se litry vína, které jsme při naší bujaré noci vypili, vypařily samy a mně se nechtělo na záchod. Ano, ten čas, než se voda dole uvařila, než jeho žena vypila kávu, ten čas byl nekonečný… Ve chvíli, kdy dole cinkaly hrníčky, jsem tiše vzala do rukou časopis, ležící vedle postele. Myslivost. Otevřela jsem jej na náhodné stránce. Byl na ní rozhovor s nějakým veledůležitým hajným. Nadpis zněl: „Miluji svou ženu.“ Chlapík v něm popisoval, jak je potřebné mít doma teplou náruč manželky a láskyplné zázemí, do kterého se muži rádi vrací. No, tak tohle se Karlovi očividně nepodařilo.
Když Karlova žena za sebou konečně zabouchla dveře, přišel nahoru za mnou. Tentokrát přinesl lahev rumu a dvě sklenky. Jednu mi nalil, sám se napil rovnou z flašky. Rum k snídani? O tom se mi nikdy ani nesnilo. V téhle chvíli jsem ale neodmítla. Než stihl cokoliv říct, zazvonil zvonek podruhé. To už snad nemůže být pravda?! Zašeptal: „Ještě chvilku vydrž, prosím tě…“ a zas odešel. Naštěstí to už nebyla jeho ostrá manželka. Bylo to jedno z jeho dětí, které se přišlo tatínkovi pochlubit pololetním vysvědčením. Návštěvu Karel naštěstí rychle ukončil, řekl synkovi, ať si jde k mámě sbalit věci, že ho vezme spolu s jeho dalšími třemi sourozenci na výlet. Čtyři děti a rázná manželka! No, zřejmě jsem si o něm měla zjistit víc věcí. Jak se za Karlovou ratolestí zavřely dveře, rychlostí blesku jsem pádila na záchod. Ještě rychleji jsem se pak oblékla a utíkala domů. Čekat, že se přijdou s vysvědčením pochlubit ještě další tři děti, jsem nechtěla.
Po tomto zážitku jsem začala pochybovat, zda budu mít ještě někdy chuť na kance - ať už na talíři, nebo v posteli. Ke Karlovi jsem už nikdy nejela. A zařekla jsem se, že já se rozhodně nikdy rozvádět nebudu. Stanu se právě tou manželkou, o níž bude muž hrdě hlásit: „Miluji svou ženu“. Myslíte, že se mi tohle podařilo? Třeba se o tom dočtete v některém z následujících dílů...
