Co pomůže vaší dceři budovat sebevědomí?
1) Berte ji takovou, jaká je,
2) respektujte její potřeby,
3) učte ji milovat své tělo,
4) probírejte s ní vnější svět
5) a veďte ji ke zodpovědnosti a odolnosti.
1) Berte ji takovou, jaká je
V raném dětství nám rodiče pomáhají utvářet vnímání vlastní hodnoty. Přejímáme mínění druhých o nás a bereme je za své. Zároveň každý člověk je individuál, má své specifické potřeby, vypadá jinak, má jiné schopnosti, přání, obavy atd. To, jak o své dceři smýšlíme my, rodiče, nejspíš bude tvořit velkou část toho, jak i ona bude nahlížet sama na sebe.
Proto je důležité ji přijmout takovou, jaká je, a udělat vše pro to, aby to z vás cítila. Mnozí rodiče říkají, že chtějí, aby jejich dcera byla spokojená, chtějí pro ni to nejlepší, ale používají běžně generacemi zajeté fráze jako: „Velké holky nebrečí,“ „Podívej, tamta holčička maminku poslouchá,“ „Nemáš se čeho bát, vždyť se ti nic neděje“ atp.
Jenže tyto fráze nenápadně podrývají sebevědomí žen, protože první věta vlastně holčičce zní: „Jsi velká, tak nemáš nárok na přirozenou emoci jako je smutek, ani projev bolesti, když si ublížíš.“ Druhá věta je synonymem pro: „Nepřijímám tě jako výjimečnou bytost, měla by ses víc chovat a víc být jako jiné holčičky, pro mě, tvého rodiče, přijatelnější.“ Třetí si dítě vyloží jako: „Nemůžeš se ničeho bát, přestože je to běžná reakce na nepříjemné situace. Neukazuj strach, protože i my rodiče jsme tak byli vychováni a je potřeba to potlačit.“ Když nepřijme sama sebe se vším všudy, její sebevědomí tak bude trpět.
2) Respektujte její potřeby
Hodně můžete ovlivnit tím, jak přistupujete k jejím základním, ale i specifickým potřebám. Pokud rozpoznáte nebo od ní samotné zjistíte, co potřebuje k běžnému, spokojenému fungování, co ji baví nebo jí jde, pomáhejte jí je naplňovat a učte ji, jak si může do budoucna poradit sama.
Pokuste se hodnotit co nejméně jejích potřeb svýma očima nebo očima společnosti, aby se nezadělalo na problém s přijetím vlastních potřeb. Mohla by mít například pocit, že některá z nich jsou nežádoucí, druhým vadí, a tak je bude i v dospělosti opomíjet. Respekt k jejím potřebám je podstatný, protože pouze člověk, který umí ukojit to, co jeho tělo, mysl nebo duše žádá, může být v životě spokojený, dokáže zdolávat životní výzvy a mít příjemné, netoxické vztahy.
3) Učte ji milovat své tělo
Prostřednictvím našeho těla se v tomto světě můžeme projevovat. Náš vzhled může něco málo ve společenství ovlivnit (např. čisté oblečení, vyhraněný styl, umyté vlasy), ale velkou roli hraje i to, jak sami sebe a své fyzično vnímáme. Každý jsme jiný a je to tak v pořádku. Pokud v dětství slýcháme srandovní poznámky na náš učet a na účet některých částí našeho těla, v budoucnu (možná už během mládí) budeme mít tendence chtít tyto části změnit, vylepšit, nebudeme je mít rádi.
Sebevědomí jde ruku v ruce s naším tělem. Srovnávání s holkami ve škole, ženami v práci, v časopisech, na sociálních sítích nebo v televizi může hodně pokazit vztah s naším tělem. Myslím, že tento bod netřeba více rozvíjet, protože ho známe nejspíš každá z nás. Závěrem tedy připomínám - pokusme se vážit slova ohledně těla naší dcery a jděte jí vzorem. Nebojte se před ní pohladit své bříško se špíčky a prohodit něco jako: „Tohle je moje úžasné bříško, miluju ho, protože je moje, a vůbec nevadí, že vypadá jinak než u modelek na Instagramu. Přesně takhle je nejhezčí.“
