Mohou se výrobci kosmetiky vyhnout rizikovým konzervantům?

Mnozí výrobci kosmetiky se snaží všechny ostatní přesvědčit, že do svých produktů musí přidávat i natolik rizikové konzervanty, jako jsou třeba parabeny či další chemické škodliviny. Je tomu ovšem skutečně tak?

Obrázek: d6a0ec3ce8893171af94730e19846716dfcfc02e
Zdroj: pexels.com

Tvrzení, že se do kosmetiky či dalších produktů musí přidávat chemické konzervanty, lze lehce vyvrátit jen porovnáním složení rozličných výrobků. Ziskuchtiví výrobci a jimi placení lobbisté se ovšem stále snaží přesvědčit veřejnost, že „bez chemie to nejde“. To dlouho tvrdili také u uzených masných výrobků, přičemž uváděli, že do nich kvůli údajné „bezpečnosti“ musí přidávat toxické dusitany. Avšak zároveň jsou na našem trhu výrobci, kteří už dlouho vyrábí kvalitní uzené výrobky, a to bez dusitanů i dalších rizikových konzervantů. Nejde přitom jen o bio producenty, jako je třeba Biofarma Sasov (viz www.biofarma.cz ), ale překvapivě k nim patří i další výrobci běžných uzenin, kteří dodávají třeba do řetězce Lidl privátní značku Pikok Pure bez konzervantů.

S obdobnými paradoxy se můžeme setkat i u producentů kosmetiky, a to leckdy i u stejné firmy. Často do svých výrobků po mnoho let přidávali rozličné zdánlivě „nepostradatelné“ ingredience, aby později – když se více lidí v důsledku lepší informovanosti začalo vyhýbat těmto rizikovým přísadám – uvedli na trh novinky, jež najednou tyto škodliviny neobsahují. Nezřídka to využívají i k jejich propagaci – uvádí třeba, že jsou bez PEG sloučenin, bez parabenů apod. Avšak při bedlivé kontrole jejich složení (INC) můžete zjistit, že v nich ještě ponechali dost jiných rizikových ingrediencí.

Abychom však zodpověděli původní otázku, zda se výrobci kosmetiky mohou vyhnout rizikovým konzervantům, zaměříme se na bio produkty, jež lze u nás běžně sehnat. Jak můžeme zjistit z jejich složení, tak v mnohých z nich skutečně nenalezneme žádné konzervanty. A přitom je jejich trvanlivost i dle mých osobních zkušeností zcela dostatečná. Již po mnoho let třeba používám bio zubní pastu a bio šampon od firmy Logona, v nichž nejsou konzervanty a přesto se mi ani po dlouhodobém otevření nikdy nezkazily.

Vždyť namísto konzervantů lze ke zvýšení trvanlivosti použít přirozené látky, např. vhodné éterické oleje nebo alkohol (tj. etanol). Pokud se alkohol užije v patřičném množství a doplní-li se dalšími látkami, tak téměř nevysušuje. Je-li u nějakého výrobku zvýšené riziko mikrobiální zkázy, lze též zvolit nižší podíl vody nebo upravit pH (octem, citráty atd.). Trvanlivost a možná doba použitelnosti takovýchto produktů ovšem nebývá tak dlouhá, jako když se užijí chemické konzervanty, jež ovšem zároveň vykazují značná rizika.

"Parabeny"

Jako příklad si uveďme možné nepříznivé dopady u syntetických derivátů kyseliny benzoové, jež jsou známé pod názvem parabeny. Užívá se jich mnoho druhů a v některých výrobcích můžeme nalézt i více jejich derivátů najednou. Přitom je známo, že parabeny patří mezi dvacet nejčastější alergenů. Tyto látky dále narušují přirozenou enzymatickou aktivitu pokožky a tkání. Zasahují rovněž do hormonálního (estrogenního) systému. Zbytky parabenů byly také objeveny v nádorech prsou. A přesto je někteří nezodpovědní producenti stále přidávají do svých výrobků!

Přitom lze tyto látky nahradit i mnohem přijatelnějšími přírodně identickými konzervanty, např. kyselinou sorbovou či benzoovou. Obě tyto látky se nacházejí i v přírodě. Avšak jejich izolace je příliš složitá a drahá, a proto se většinou vyrábějí synteticky. Takto připravované sloučeniny ovšem mohou obsahovat i nepatřičné doprovodné látky, jež často vykazují vedlejší nepříznivé účinky. Přesto jsou však celková rizika mnohem nižší než u umělých sloučenin.

Na přijatelnost dané látky má rovněž značný vliv užité dávkování. Zatímco v přirozených surovinách se dané sloučeniny vyskytují v nepatrné koncentraci, tak někteří producenti jich „pro jistotu“ přidávají mnohem více. Nicméně vyšší obsah těchto látek zvyšuje i pravděpodobnost projevu dráždivých, alergizujících či toxických účinků.

V tomto článku i jinde uváděné skutečnosti dokazují, že vždy závisí na solidnosti a míře zodpovědnosti daného výrobce. My sami si ovšem můžeme vybrat, co budeme nakupovat. Dle svých možností bychom se tedy měli snažit vybírat to nejlepší, co můžeme ve svém okolí sehnat a na co máme peníze. Nejen u potravin, ale i u všech ostatních výrobků je moudré zaměřit se spíše na kvalitu, než na kvantitu či klamavou reklamu!

Reklama

Podobné články

Obrázek: 78138e5c46baedd1eeba12457d65bd498a07754c
Obrázek: 04491311a7c981c408e1bda72de497ac0690297e
Obrázek: 91b65778a5dee336b700dc025cc381910785d8dd
Obrázek: 8967a81af87bffbaa6c8976cec0f1d68596b4f8b
Obrázek: 7c1fda627bdaa0137cf26b3646f70a7ec7d7f465