Prvně je třeba si uvědomit, že jste v roli oběti. Často roli oběti vnímáme jako křivdu, které se dopustili jiní na nás. Jenže tohle vnímání nás právě stále vede do začarovaného kruhu, ve kterém odevzdáváme svou sílu, vůli, moc = energii, nutkavému chování. Toužíme po utěšení, zklidnění, uvolnění, utéct od problému. Závislost nám poskytuje alespoň trochu uspokojení.
Proč to děláme?
Vysledovala jsem ve své praxi, že role oběti klientům pomáhá, aby si omluvili svou závislost. Je to nevědomý proces, který mívá kořeny v dětství. Vychází především z pocitů odmítnutí. Strach z odmítnutí vede k úhybným krokům, které duševně vyčerpávají a opět klienta vtahují do stejného kolotoče.
Příběh jedné mojí klientky
Narodila se v rodině, kde tatínek i maminka řešili vztahové problémy a utíkali od nich k alkoholu. Změněný stav vědomí rodičů vedlo malé dítě k chování, kterým si říkalo o pozornost, protože rodičům nerozumělo. Za každou snahu o pozornost dostalo vynadáno a zde vzniká pocit odmítnutí a bezmocnosti. Tyto nezpracované emoce dívku opět vedly k nepřiměřenému chování ve škole, kde byla odmítána i svými kamarády. Sklízela výsměch třeba i za svou tloušťku, a to si nesla dál do dospělosti. Celkově si v dospělém věku nevěřila a strach z odmítnutí jí bránil se plně otevřít i partnerskému vztahu. Každý nezdar a každé další odmítnutí, vedlo k vnitřnímu napětí, které se naučila uvolňovat čokoládou.
Čokoláda jí poskytovala pocit blaženosti a zde vznikla závislost na pocitu, který si jiným způsobem, díky již zmíněnému strachu, nedokázala dopřát.
Je stále ve fázi hledání sebe sama, jelikož vykročení ze závislosti, po ní vyžaduje vystoupení z komfortní zóny. Musela by přijmout sebe sama (odmítla i samu sebe - je to, jako zrcadlo. Jak venku, tak i vevnitř). Přiznat si svou závislost a naučit se mít sebe ráda bez podmínek. Jelikož nám společnost předkládá formu dokonalé štíhlé ženy, je pro tuto ženu velmi těžké milovat sebe sama taková, jaká je.
Role oběti, kdy stále vyčítá svým rodičům, že byli alkoholici, je pro ni pocitově již příjemnější, než celková změna úhlů pohledu.
Takže, jak najít novou cestu?
- Vede přes uvědomění, že sama chci se sebou něco dělat. Ne, že nám to bude stále opakovat okolí a někam nás tlačit. To rozhodnutí musí přijít od samotného klienta.
- Dále si přiznat svou závislost a neomlouvat si jí.
- Odpustit svým rodičům a všem, vůči kterým cítíme uvnitř křivdu. K tomu pomáhá uvědomění, že rodiče a kamarádi nám úmyslně nechtěli ublížit. Oni se v určitých situacích chovali tak, jak sami uměli. Stačí se podívat dál do jejich rodin a přijdeme na to, že ve většině případů nevyrůstali v harmonickém prostředí.
- Další krok je sledování vlastních pocitů ve vztahu k závislosti. Pro práci s myšlenkami a vyrušení jejich vlivu na závislost pomáhají meditační techniky a třeba i jóga.
- Skvělá je kreativita, která může vést k pocitům podobným, jako pojídání čokolády. Na začátku je nápad, co budu dělat. S nápadem přichází nadšení. Po celou dobu tvoření cítíme nadšení, radost. Po vytvoření díla přichází pocit naplnění a uspokojení. Když si přečtete celý tento proces, je to podobná chemie, jako při milování. Pokud nepřichází nápad, je dobré se ohlížet po přátelích, kurzech a nechat se jimi inspirovat.
- Ve chvíli, kdy se něco podaří, stoupá i sebevědomí. Začínáme si sebe vážit a daří se nám sebeprosadit. Přes sebeprosazení pozvolna odeznívá strach z odmítnutí a vše vede k větší vnitřní rovnováze.
Je to proces, na který se dá koukat pozitivně, jako na dobrodružství.
