Kyslíkovou masku VŽDYCKY nejdřív sobě
Teď trochu symboliky. V letadle se jasně říká: „V případě nehody nasaďte kyslíkovou masku nejdřív sobě, pak až dítěti.“ Ale vy, dobrák od kosti, nemůžete přece tuto krutou poučku respektovat. Máte ve svém dobrém zlozvyku zachraňovat nejdřív všechny okolo, a až pak sebe. Takže ani nějaké letadlo vám nebude diktovat něco tak příšerného, jako je sebestřednost. Ale co se teď stane dál? Když se na sebe v tom letadle samaritánsky (jako vždy) vykašlete, za patnáct vteřin je po vás. Lépe řečeno upadáte do bezvědomí. Vaše bezvládné tělo pak bude dětem a starším pasažérům určitě hodně ku prospěchu. Neuposlechnutím poučky naděláte víc škody, než užitku. Vaše bezvědomí nikomu nepomůže. Kdežto vaše vědomí může někoho zachránit. Zatím nerozumíte? No ona než se nedokonalá autorka taky vymáčkne, chvíli to trvá. (Ha, mluvit věcně. Moje velká slabina. Nejde mi to, učím se. Věcně mluvím tak špatně, jako totálně špatně řídím. Mám proto menší SEBEHODNOTU? Jsem proto méně dobrá? Ne!)
A tak se zachraňte! Zachraňte sama sebe. Jen tak můžete být skutečně užitečná svým nejbližším, svému okolí, světu. Dosaďte, co chcete. Uvědomte si vlastní SEBEHODNOTU a važte si sebe sama. Jedině tak si vás mohou vážit i jiní. U vás to všechno začíná. Nevidíte-li však v sobě nic hodnotného, pak to u vás i končí. Ostatním tak přímo vzkazujete: není potřeba si mě vážit!
Ale vždyť je to tak protivně sebestředné
Situace s maskou krásně demonstruje to, jak musíte být nejdřív v pohodě sama se sebou. Jen o silný pilíř se dá opravdu opřít. A zvučná slova jako sebedůvěra, sebehodnota a sebevědomí jsou toho krásnými ukazateli. Že je to na vás moc SEBE? SEBEVŠECHNO? Pak jdete proti sobě. Už zase! Rozeberte na kousky ta slova.
- SEBEVĚDOMÍ
Nejde o nic jiného, než o vědomí vlastních kvalit.
- SEBEDŮVĚRA
Víra v sebe samu. Ve vlastní schopnosti.
- SEBEHODNOTA
Hodnota vlastní osoby. Přijetí sebe sama.
To nejsou sprostá slova, ale zdravý přístup k sobě samé!
A že zhodnocení toho všeho jako celku je docela zodpovědnost? Ano, je. Taky spousta práce na vlastní osobě. Protože vše jde ruku v ruce. Když znáte svou HODNOTU, otevíráte si dveře k VÍŘE v sebe samu. A jak to končí? Zdravým VĚDOMÍM o sobě samé. Nikoliv přešvihnutým narcismem a bezbřehou sebeláskou, či arogancí.
Takže co je vám vlastně tak strašně proti srsti? Uvědomit si, že jste v něčem sakra dobrá a pochválit se za to? Vážit si sama sebe? Mít se ráda se vším všudy? Umět si zhodnotit úspěchy, ale také pády, neúspěchy, přešlapy a chyby? Jasně, jasně, to nadšení pro vlastní chyby vidím až sem. Kritika vlastní osoby by vám šla, viďte? V pořádku. Ale vše musí být v rovnováze. Bičovat se za neúspěchy a zakrnět je sice volba, ale tragická. Následný pláč nad rozlitým mlékem a neochota s tím něco dělat, to už jsme u tragikomedie. Co tedy vyberete? Budete balík v bezvědomí, nebo silná osobnost, o kterou se dá opřít, ale ne po ní šlapat?
