Jen málokterý člověk dokáže při seznámení s jinými lidmi odolat tomu, aby se předvedl ve své hezčí podobě. Skrývat nedostatky je pro naše ego dostatečným impulzem vklouznout do jakékoliv role, která nás ukáže ostatním v tom lepším světle. Jakmile se ale zavřou dveře vlastního domova, který už existuje nějaký ten pátek, povolí se stavidla předstírání a přetvařování a stávají se z nás lidé se všemi svými ctnostmi i nedostatky.
Rozšíření rodinné smečky o dalšího člena, kterého si dospělé dítě přivede, vypadá při normálních okolnostech (kdy je na první i druhý pohled jasné, že to není problémový typ člověka), jako setkání kladných hrdinů. Rodiče se při prvních setkáních drží pěkně zpátky, rozšafně a s patřičným humorem kontrolují situaci při každé návštěvě a hlídají si, aby nedali najevo, že jim na partnerovi jejich dítěte něco vadí.
Kdo by nebyl nadšen z tak vtipného potencionálního tchána a neméně přívětivé tchyně! Ani po několika návštěvách se zatím nic moc nemění na atmosféře a všechny mírné rozpory se vždy nějak v pohodě zažehnají na všech stranách. A tak není divu, že otázka "JAKÉ VZTAHY BUDEME UDRŽOVAT S NAŠIMI RODIČI, KDYŽ BUDEME SPOLU ŽÍT?" nepřijde mladému páru vůbec na přetřes. Nehledě na to, že zamilovanost umožní mozku vyprodukovat stěžejní tezi - KDYŽ SE OBA DVA STRAŠNĚ MILUJEME, JE LOGICKÉ, ŽE BUDEME MILOVAT I NAŠE RODIČE, kterou si neseme s sebou do partnerství jako danajský dar.
Statistika neshod mezi jednotlivými členy „nové“ rodiny hovoří jasnými čísly!
- V 85 % případů ze sta existuje nesoulad mezi matkou syna a jeho partnerkou.
- Ve 25 % případů ze sta existuje nesoulad mezi matkou dcery a jejím partnerem.
- V 10 % případů ze sta existuje nesoulad mezi otcem dcery a jejím partnerem.
- V 5 % případů ze sta existuje nesoulad mezi otcem syna a jeho partnerkou.
Přes desítky vtipů na téma tchyně a zeť o vítězi není pochyb. Vypadá to tak, že nucené sblížení mezi dvěma ženami dostává náboj psychologického dramatu s jasným scénářem: DOKÁZAT, ŽE JSEM LEPŠÍ, NEŽ TA DRUHÁ.
Zažili jste už na vlastní kůži tu komunikační delikatesu ve formě hádky kvůli rodičům partnera?
Mámy a tátové to vesměs vždycky myslí dobře, ALE, bohužel, jak jde o život jejich dětí, jen málokterý rodič dokáže držet jazyk za zuby a nevydávat rady a doporučení způsobem opravdu nežádoucím. Když je ruka v rukávě, zdá se, že si naše tchyně (a někteří tcháni) začnou „více dovolovat“ a komentování mladého páru se stane jakoby jejich koníčkem. A tak se z obyčejné návštěvy může kdykoliv stát vynucený zájezd do minového pole.
„Jonáši, sundej tu košili, ať ti můžu přišít ten knoflíček. Vždyť ti každou chvíli upadne!“, povídá tchyně se sladkým úsměvem na rtu a myšlenkou - TO BY SE MNĚ NIKDY NESTALO - v hlavě.
„To je dobré, mami!“, podotkne nic netušící syn.
Martina ale chápe moc dobře. „Jen to tak nechte, on si to Jonáš zašije doma sám, až se vrátíme!“, odpoví s pohledem TAK TO JSTE PŘEHNALA.
Zatímco si Jonáš zaťuká na čelo, protože jehlu nikdy nedržel v ruce a nemíní na tom nic měnit, obě ženy mají jasno.
Doma Martina zaútočí na matku a dožaduje se jejího odsouzení. Jonáš má dvě možnosti. Buď mámu začne obhajovat, nebo souhlasí s Martinou, ale zároveň jí žádá o ohleduplnost. Je zmatený, protože neví, PROČ SE TO STALO a upřímně chce dát obě ženy dohromady, protože je má obě rád. Danajský dar ve formě naivních očekávání je otevřen.
Příští návštěvy začnou pěknou hádkou Jonáše a Martiny už při odchodu z domova (ať otevřeně proti tchyni, nebo jen díky zástupnému problému, který vyventiluje už dopředu naštvaná Martina), pokračují strnulým napětím obou žen, kdy i nevinná poznámka některé z nich spolehlivě zvedne adrenalin té druhé a končí jak jinak, než hádkou mladého páru po odchodu domů.
Jednoho dne odmítne Martina na návštěvu odjet. A tady už jde do tuhého, pokud oba i s Jonášem nebudou znát základní body krizového scénáře dodržování vzájemných vztahů v rodině.
O co jde konkrétně?
Pokud nedojde během několika měsíců k harmonizaci situace a ke klidu zbraní u obou žen, a jestliže Martina začne svou tchyni nenávidět, JE NUTNÉ OMEZIT NEBO ÚPLNĚ PŘERUŠIT SPOLEČNÝ VZÁJEMNÝ STYK S JONÁŠOVÝMI RODIČI. Bez jakýchkoliv výčitek!
Zároveň ale Martina NIKDY NESMÍ ZAKAZOVAT NÁVŠTĚVY JONÁŠE U JEHO RODIČŮ a NIKDY HO NESMÍ POSTAVIT PŘED ROZHODNUTÍ BUĎ JÁ, NEBO ONI! Bez jakýchkoliv komentářů, významných pohledů a dělání naschválů, když se rozhodne za mámou a tátou Jonáš zajít.
Tato modelová situace platí pro všechny možné varianty narušených vztahů jednotlivých členů rodiny. Není ani trochu lehké celou úmluvu zrealizovat a už vůbec ne ji dodržet. Tam, kde chybí informace, jak se to má udělat, vůle k domluvě a hlavně sebekázeň, tam je založeno na naprosto zbytečné problémy a nepříjemnou atmosféru v místě, kde by měl člověk naopak nabrat sílu a pohodu pro každodenní menší či větší potyčky s lidmi jemu cizími. Mít opravdu pohodové rodiče z obou stran páru, kteří se dokážou přenést přes rozmíšky, jež k životu prostě patří, s nadhledem zkušeného člověka a horkou hlavu nechat těm mladým, to je veliké štěstí. A to si za žádné peníze opravdu nekoupíte!
