Přítomnost otců a matek v rodině po dobu alespoň 15 let života jejich dítěte je darem, který nepřebije ani tuna zlata nebo pár miliónů na kontě. Každý z rodičů má své důležité poslání, a aniž si to uvědomuje, formuje základy budoucího života svých synů a dcer do všech detailů. Evoluce lidského rodu prozatím nic lepšího nevymyslela, i když tendence k experimentování při výchově dětí se objevují s pravidelností každoročního příchodu léta a zimy.
Na první pohled se zdá, že v tak malé skupince lidí, jakou rodina představuje, by si měli být blízcí vždy dospělí a děti stejného pohlaví. Opak je pravdou. Když skutečně všechno dobře funguje a ani jeden z rodičů není nějak výrazně poruchový, je dcera tatínkovou princezničkou a syn maminčiným miláčkem až do smrti!
Co za tím vězí?
Myslet si, že by tak výrazné rodinné chování uniklo pozornosti badatelů z různých vědeckých disciplín, by bylo velice bláhové. Díky pozorování, přes dotazníky až po skenování mozku a přístrojové záznamy každodenních interakcí rodičů se svými potomky, disponují výzkumníci množstvím údajů, které nám dají možnost nahlédnout pod pokličku spletitých sítí rodinných vztahů. A nutno říci, že to jsou data velice zajímavá! Třeba ta o tátech a jejich dceruškách.
Jak to mezi otci a dcerami chodí?
Když se poprvé stulí holčička do náruče svého tatínka a obejme pěstičkou jeho prst, spojí se poutem, které za normálních životních okolností nemá šanci nikdo přetrhnout. Od tohoto prvního kontaktu se v tátovi probudí silný ochranný instinkt, který ho nakopne k celoživotní roli jejího osobního bodyguarda. A pocit bezpečí, který tak u své dcerky vyvolá, může v budoucnu nahradit možná jen její nastávající životní partner.
Většina otců se snaží dělat to nejlepší pro všechny své děti, ať jsou jakéhokoliv pohlaví. Ale jejich chování se v mnoha případech liší, když je ve hře syn nebo právě dcera. Je důležité uznat, že tátové jsou skutečně více pozorní k emocionálním potřebám svých holčiček než synů. Reagují výrazněji na jejich výrazy v obličeji, častěji s nimi hovoří (dokonce i zpívají), jsou mnohem otevřenější v projevech emocí a jsou schopni více naplňovat jejich potřeby než mámy.
Co se skrývá za vstřícnějším a laskavějším přístupem otců ke svým dcerám?
První myšlenka, která správného tatínka napadne je: „Protože si to zaslouží!“ Má díky evolučnímu vývoji hluboko v podvědomí zakódováno, že synové jsou tu od toho, aby doma nebo v řemesle (obchodě) pomohli, ale stejně jednou přijde den, kdy se ožení a odejdou z domu. Naopak dcery tu budou v okamžiku, kdy zestárne a bude potřebovat, aby se o něj někdo postaral. Věří, že holky jsou více poslušnější, lépe se učí a s neuvěřením v očích sleduje, že se díky nim dá s ženským pohlavím bez problémů a zbytečných slov domluvit. Úplně nejvíc ho ale dostane pohled do očí malé dcerky, ve kterých si pokaždé přečte, že je pro ni superhrdina, který má vždycky pravdu. Když to porovná s pohledy, které na něho vrhá jeho něžná polovička, je schopen otevřít stavidla lásky vždy, jakmile se dcerka objeví a její chyby a průšvihy odpouští mnohem snadněji, než u svých synů a samozřejmě i partnerky.
Všechny studie potvrdily fakt, že čím je dívka blíže svému otci, tím více jí to přinese osobních výhod v dospělosti!
Prožije zdravější vztahy s muži, nemá problémy se svým chováním, váží si sama sebe, přijímá bez velkých problémů své tělo, lépe se rozhoduje a dokáže být soběstačná. Dokonce se potvrdilo, že vstupuje později do puberty a také se hned při první příležitosti nevrhá do sexuálních aktivit. Benefity, které z otcovské lásky a zájmu může holčička pro svůj dospělý život získat, ocení nejenom ona sama, ale budou z nich čerpat také její partner a děti.
Nic není ale jenom růžové! Dcera v rodině přináší pro tátu i jedno nebezpečí!
Výzkumy dokázaly, že máma s dcerou tvoří jakousi rodinu v rodině. Nabízejí si vzájemně společenskou podporu, dcera snižuje pracovní zátěž matky v domácnosti (na rozdíl od syna), sdílejí své emoce a navzájem se chrání před osamělostí. Pokud se objeví ve vztahu rodičů rozpory, matka je méně ochotná tolerovat špatné chování svého partnera, než kdyby byl v rodině jen potomek mužského pohlaví. Je ochotná a schopná se rychleji rozejít s otcem svých dětí (bez ohledu na to, zda se to bude dceři líbit nebo ne) a má mnohem méně chuti vstoupit do dalšího svazku. V tomto případě zbývá jen doufat, že svou dceru natolik miluje, že nikdy nedopustí, aby se jí táta ztratil ze života. Byla by to velká škoda!