Když mě po čase navštívila dcera Marie, jen tak mezi řečí se zmínila, že za měsíc ji možná ani nepoznám, protože si jde udělat „nový obličej".
„Už se na sebe nemůžu v poslední době ani podívat. Nejdřív jsem měla z té operace strach, ale když jsem uviděla kamarádku Věru, která na ní byla před půl rokem… Omládla aspoň o deset let!"
Byla zjevně rozhodnutá.
„Maruško, podívej se na mě," chytla jsem ji jemně za ruku a posadila se naproti ní.
„Vidíš tady na spánku tu jizvu? To bylo tehdy, jak jsme měli zahrádku, a já jsem v zápalu hry s tebou spadla na hrábě, které tam táta nechal válet v trávě. Nikdy jsem v jeho tváři neviděla větší starostlivost a lásku, než tehdy. A tady ty vrásky na čele mám z doby, kdy tatínek ztratil práci a dlouho trvalo, než našel něco pořádného a natrvalo. Musela jsem otáčet každou korunu, abychom to zvládli. Ale všechno dobře dopadlo! Ty vějířky kolem očí mám zase z toho věčného smíchu, když jsem se svými kamarádkami Jiřinkou a Ankou. Co my jsme všechno spolu zažily! Ty mně seslalo snad samo nebe! A tady ty dva tahy u rtu mně vyryla do tváře tvoje babička. Ať jsem se snažila, jak chtěla, neměla pro mě žádná slova ocenění. Dlouho trvalo, než jsem se s tím vyrovnala."
„Každý den, když se na sebe podívám do zrcadla, mám svůj život stále před očima. Jsem to já, koho tam vidím. A co tam spatříš ty, až se vrátíš z nemocnice?“
Marie pustila mou ruku, vzala si svou kabelku a tiše opustila můj byt.
Vrásky jsou důkazem spravedlnosti světa. Žádný člověk se jim nevyhne!
Z hlediska tělesných pochodů jsou vrásky jedním z nejpřirozenějších projevů stárnutí organismu. Pokud jsme mladí, naše pokožka odvádí perfektní práci. Rok za rokem se ale pomaličku začínají ztrácet dvě důležité bílkoviny - kolagen a elastin. Kůže se ztenčí, má problémy s hydratací, tuk v podkožní vrstvě není to, co býval, buněčná obnova se zpomalí a začnou se v ní prolamovat nejdříve drobné linie, které s přibývajícím věkem vytvoří hluboké rýhy. Tak vznikají statické vrásky a objevují se na obličeji, krku a dekoltu okolo čtyřicátého roku života člověka.
Pak tu máme ještě vrásky dynamické, které způsobuje mimika tváře. Smích, pláč, soustředění, úžas, vzrušení, křik, otrávenost, štěstí, strach, překvapení, smutek a další emoce, které nám dělají život radostnější a také těžší, jsou spojeny s prací obličejových svalů. Pokud se opakují, vytvoří ve tváři své typické čáry. S těmi se můžeme ale setkat už v mnohem mladším věku.
Když k tomu přidáte ještě přírodní vlivy, jako je slunce, vítr, déšť a mráz, a lidské neřesti, zejména kouření, pití alkoholu, nedostatek spánku, přílišný stres, špatný pitný režim, nadměrná spotřeba cukru a v neposlední řadě i intenzivní sportovní aktivity, není se co divit, že se v pokožce budou dít věci!
Kdy se ale přihodilo, že vrásky přestaly být vnímány jako důkaz moudrosti, zkušeností a nadhledu? Proč u mužů jsou znakem serióznosti a atraktivity, zatímco u žen vadou na kráse? Kdo začal ten hon za dokonalostí a ideálem věčného mládí, který končí na klinikách plastické chirurgie a připravuje něžné polovičky lidstva o pravou tvář a přirozený vzhled?
Ženy odjakživa dychtí po vlastní kráse. Je to jejich přirozená touha, mohutně podporovaná přírodou. Tisíce let zakódovaná potřeba zaujmout muže a najít otce svých dětí. Z tohoto důvodu je také naprosto pochopitelné neustálé srovnávání s ostatními ženami a přání být ta nejhezčí v okolí. A příroda nám jde pěkně na ruku. Do čtyřicátého roku života, kdy vrcholí doba vhodná pro početí potomka, jde všechno tak nějak samo. A když se to zlomí, životní zkušenosti a role babiček by nás měly připravit na dobu vyrovnání.
Stárnout znamená dlouho žít. Nejšťastnější jsou ženy, které žít umí. Vychutnávají každou minutu pohody a radosti a perou se s každou sekundou smutku a potíží. Plní si své sny, umí lásku rozdávat i přijímat, jsou ochotné věnovat svůj čas ostatním lidem a nezaleknou se žádné životní výzvy. Jejich pohled do zrcadla pro ně není okamžikem otrávenosti, žalu nebo znechucení, ale důkaz jedinečnosti, krásy a jednoho velkého životního příběhu. Ten obraz, který tam v průběhu času vidí, se stále nepatrně mění. Ale pro ně to není důležité. Vědí, že lidé, kteří je mají rádi, nikdy žádné vrásky neuvidí. Že dokonce se díky nim stanou pro ně ještě půvabnější. Protože hodnota a krása člověka vůbec nesouvisí se vzhledem. Rozhoduje o ní zvláštní fluidum, které se kolem nás šíří všemi směry. A to nevytvoří sebelepší kosmetika, ani nejzručnější plastický chirurg světa. Záleží jen na nás!
