Strach není dobrým pomocníkem ani u psů ani u lidí. Někdy i docela zanedbatelná situace může mít mnohem hlubší kořeny, než si dokážeme představit. Kdybychom v situaci, popsané v minulém díle, Montyho nepodpořili správným způsobem, po celý svůj další život by se potýkal se svým strachem.
Někdy i zanedbatelná situace, ať již svou délkou působení (může to být jen několik vteřin) nebo mírou působení (jak silně na jedince působí), může mít vliv na další život dané bytosti. Stejně jak i člověk, tak i pes mají pocity a z různých situací si odnáší své "poznatky". Ačkoliv si to bytost neuvědomuje, poznatky z těchto situací se hromadí ve svém vnitřním světě. Když jednotlivé poznatky nezpracuje, tak si svůj poznatek nese s sebou po celý život. Takto to máme my lidé. Podle mého názoru to mají obdobně i psi.
Psi cítí stejně jako lidé, pociťují emoce a reagují na základě svých poznatků. My lidé to máme dále ztížené přemýšlením o tom "co kdyby" a uměním předpokládat. Mnohdy po svém negativně působícím poznatku nedáváme ani druhou šanci, aby nám náhodou něco neublížilo. V tomto vidím velký rozdíl psů od lidí.
Psi reagují na nastalou situaci - nepředpokládají, nevyčítají, nekonstruují a ve svém přítomném nastavení neočekávají situace, které neexistují. Samozřejmě, že si pamatují situace, do kterých se dostali. Např.: že minule v určitém místě byla kočka, kterou mohli honit. A tak se v těchto místech jdou přesvědčit, zda-li tam náhodou opět není. Pamatují si i negativní zkušenosti, tak jak Monty v minulém příběhu, když se dostal na pár vteřin do stísněného prostoru. Této situaci se potom snaží vyhnout, jelikož jim nebyla příjemná nebo vyvolává strach. Psi řeší vše v situaci, která nastane.
My lidé jsme v tomto jiní. Z případů mé praxe vím, že reagujeme na situaci, která neexistuje. Umíme předpokládat, vytvářet situace manipulací situace a vytvářet katastrofické scénáře o situaci, která neexistuje. Mnohdy tato reakce vychází z našich minulých zkušeností, kdy jsme se ve vteřině dostali do velmi negativní situace a aniž bychom ji zavinili, tak jsme ji museli zvládnou. Tyto situace mohou být různě náročné pro různé jedince, ať již je to pes nebo člověk. Pro tentokrát se zaměříme na strach lidský. Určitě známe situace, kdy se člověk dostal do negativní situace při setkání se psem. Např. leknul se v situaci, kde byl pes nebo byl dokonce pokousán. Nebudeme se teď věnovat konkrétní situaci, ani hledání viníka v situacích, kdy pes pokouše člověka. Tyto situace nechci komentovat záměrně. Myslím si, že není dobré soudit či komentovat něco, kde jsme nebyli přítomni. Tyto situace vznikají, jsou nemilé a mohou být způsobené různými okolnostmi či vlivy.
Raději se zaměříme na to, jak zvládnout strach, když člověk již nějakou takto negativní situaci zažil.
Strach je negativní emocí, protože v nás vyvolává reakci, kterou mnohdy nedokážeme předpokládat. Ale určitě to bude jedna z reakcí, které nám příroda dala do vínku: 1. ztuhnutí, 2. útěk nebo 3. útok. Stejně my i psi reagujeme rozdílně v rozdílných situacích. Zmíněné 3 reakce jsou v těchto situacích mnohem rychlejší než je náš lidský mozek schopen zpracovat a provést jakoukoliv jinou naši reakci. Tyto reakce byly pro zachování života dřívějších druhů velmi vhodné. V naší lidské společnosti je dnes již nepotřebujeme. I když to mnohdy nechceme, svou rychlostí hrají hlavní roli v naší odpovědi na situaci. V životě se můžeme situaci, ze které máme strach, vyhnout. Ale ona nevymizí. Bude s námi pořád. Nebo je možné tuto emoci uchopit a podílet se na jejím odstranění.
Co tedy dělat, aby nás emoce tolik neovládaly?
Je třeba na sobě pracovat. V příštím díle si uvedeme příklady a ukážeme si, jak na to.
