Půvabné verše o lásce k ženám i vlasti – z pera Mahmúda Darwíše
Básnická sbírka s poetickým názvem Přicházím do stínu tvých očí se k nám dostává díky překladu Burhana Kalaka, významného překladatele a diplomata. Pokud máme pojmenovat poezii Mahmúda Darwíše, pak je to poezie politicky čistá i angažovaná, něžná i vzdorovitá, milostná i vlastenecká. Je to poezie člověka vyvrženého z rodné země, který jejímu věrnému otisku dal vzniknout ve svém srdci. Jakmile nahlédneme do této sbírky poezie, budeme procházet Darwíšovým životem jako jeho věčnou cestou k domovu.
Mahmúd Darwíš se ve své poezii vypisuje z domnělých příčin ztráty vlasti, proto má nadále celou řadu ideových odpůrců. Přitom se vůbec nejedná o čistě vlastenecké a vzdorovité verše, ba právě naopak. Poezie Mahmúda Darwíše je zahalena do metafor jako vlas do dámského roucha. Popisuje krásu vlasti jako krásu milenky, kolikrát píše ale „jen" a přímo o ženě jako takové. Něha v těchto verších prostoupená si tak neustále získává nové a nové obdivovatele z řad čtenářů, byť už tu s námi Mahmúd Darwíš není.
Tolik k náhledu do života Mahmúda Darwíše, který se na své životní pouti na nějaký čas zastavil i v Káhiře, kde se setkal s předními egyptskými intelektuály a literáty, mezi kterými nemohl chybět první arabský nositel Nobelovy ceny za literaturu Nagíb Mahfúz. Poezie Mahmúda Darwíše si brzy získala celou řadu obdivovatelů, přeložena byla do více než dvaceti jazyků.
Teď už je ale vážně načase přistoupit přímo k jeho skvostné poezii, úspěšně bojující proti vázanému stylu. Poezii, ve které se stylem (byť zjemnělým) nechal inspirovat i u velkého básníka Beat generation, Allena Ginsberga:
Na této zemi
Na této zemi je pro co žít: pro váhání dubna,
vůni ranního chleba, mínění jedné z žen o mužích,
pro Aischylova díla, začátek lásky, trávu na kamení,
maminky stojící na struně loutny
a strach vetřelců ze vzpomínek.
Na této zemi je pro co žít: pro konec září,
ženu v kráse jejích čtyřiceti,
hodinu vycházek ve vězení, oblaka napodobující
hejna ptáků,
skandování národa těm, jež kráčejí
ke svému konci s úsměvem
a strach tyranů z písní.
Na této zemi je pro co žít: na této zemi je paní Země,
matka začátku a matka konce.
nazývala se Palestinou. Nazývá se Palestinou.
Paní moje: zasloužím si, protože Ty jsi má paní,
zasloužím si život.
Cizí v dalekém městě
Když jsem byl malý
a hezký
růže byla mým domovem
a pramen mým mořem.
Růže se stala ranou
a pramen žízní.
– Změnil ses hodně?
– Nezměnil jsem se hodně.
Když se vracíme jako vítr
domů,
upři svůj zrak na mé čelo.
Shledáš růži palmou
a prameny potem.
Najdeš mě takového, jaký jsem byl:
malý
a hezký.
Vlídná poezie Mahmúda Darwíše je tu pro každého, kdo má rád vůně cizích krajů, ale také vůni domova se vší svou věky nezaměnitelnou krásou. Je tu pro každého, komu se líbí nespoutaná poezie přímo od srdce a se stopou exotiky Blízkého východu.