Jestli to nebude láska…
Láska je jednoduchý a zároveň tak složitý cit, který neustále zasahuje do našeho života. Někdy ji vítáme s otevřenou náručí, jindy se jí snažíme ubránit.
Láska je přece jen jedna, netřeba o ní mluvit, namítnete. Omyl. Milují se snad vaši rodiče stejně jako vy a vaše nová známost? V prvé řadě je dobré rozlišovat mezi zamilovaností a láskou. Zamilovanost je prudké, ale spíše krátkodobé citové vzplanutí, které se snadno rozplyne, láska pak mívá delší trvání.
Co by bylo, kdyby nebyla?
Láska nás chrání před osamělostí, poskytuje ochranu a podporu partnera a možnost náklonnost někomu vracet. Mnozí také v lásce vidí možnost zvýšení společenské prestiže dvojice (někdo o mně stojí, nejsem sám/sama), možnost mít děti, pečovat o ně a těšit se z nich. A v neposlední řadě je důvodem sexualita, která díky citovému vztahu mezi partnery přestává být přízemní tělesnou záležitostí.
Hledání druhé poloviny
Známý psychoanalytik C. G. Jung tvrdil, že každý muž má v sobě svoji animu (ženské prvky) a každá žena zase svého anima (mužské prvky). Taková anima se u muže vytváří souhrnem jeho zkušeností s pohádkovými ženskými postavami, s matkou či sestrami a její součástí je i představa muže o tom, jaký by byl, kdyby se narodil jako dívka. Tato představa pak existuje v jeho mysli jako nenaplněná možnost. U dívek je tomu naopak. Příčinou zamilovanosti je pak promítnutí obrazu muže či ženy na konkrétní objekt zájmu. Jednoduše nás přitahuje to, čeho sami máme málo…
Proč se přátelé neberou?
Napadlo vás někdy, že než se trápit neopětovanou láskou, bylo by lepší, vzít si dobrého přítele? Se vším se mu můžete svěřit, je na něj spolehnutí a podle vašich známých se přece k sobě tak báječně hodíte. Ale vy ne a ne se do svého kamaráda nebo kamarádky zamilovat… Přerod přátelství v lásku je totiž obvykle obtížný zřejmě proto, že příliš dobrá znalost přítele znesnadňuje promítnutí zidealizovaných představ o jeho povaze i vytváření romantických fantazií. A pokoušíte-li se někdy o podobné vztahy, postrádají onu vytouženou „jiskru", s níž zamilovanost obvykle začíná.
Tři kmotři
Když se láska narodila, u její kolébky se dostali do sporu tři kmotři. První kmotra Agapé tiše řekla: „Ničeho si nežádej za svou oddanost a péči! Prostě jen dávej!“ Kmotr Eros se nesouhlasně zamračil: „Nechť je ti vlastní potěšení, nezkrotná touha a vášeň alfou a omegou života!“ Do toho se hned vložila poslední kmotra Philia: „Dávám ti do vínku schopnost hlubokého a oddaného přátelství, abys uměla nejen brát, ale i dávat. Buď klidná a rozumná!“ V moderní terminologii lásky bychom řekli, že láska má tři ingredience. Jsou jimi intimita (důvěra), vášeň a závazek (oddanost). Spor třech kmotrů jako by ale trval dodnes, nikdo z nás neumí přesně namíchat správný poměr ingrediencí do našeho nápoje lásky…
„Láska je jenom iluze, pomocí níž se příroda stará o rozšíření živočišného druhu," prohlásil kdysi Friedrich Nietze. Co myslíte, měl pravdu?
