Nastala změna, kterou nikdo nečekal
Před patnácti měsíci se nám změnil od základu životní styl. A nejen nám. Hlavně manželovým rodičům, kteří byli do té doby celkem samostatní. Domácnost si opatřili, zajeli si na náměstí vyřídit, co potřebovali, nakoupili si. Je pravda, že už chodili pomaloučku a doma se jim všechno tak nějak hromadilo, ale pomoct příliš nechtěli. Jenže pak jednoho dne babičku ranila mozková mrtvice. Jak upadla, dědeček ji chtěl zvednout, poškodil si záda a stresem se mu skokově zhoršil počínající Alzheimer.
Situace je zapeklitá
Najednou jsme byli my i oni v situaci, kterou jsme nečekali a bylo nutné ji řešit. Babička byla měsíc v nemocnici, dědeček asi týden. Během krátké doby jsme měli doma dva bezmocné staroušky, kteří byli odkázáni zcela na naši pomoc. Jen leží anebo chodí. Děda s chodítkem a doprovodem a babička s chodítkem a vydatnou oporou druhé osoby, protože je ochrnutá na půl těla.
Hledání radostí a pomoci jako řešení
Staráme se o ně, ale nesmíme zapomínat ani na sebe, abychom tu péči dlouhodobě zvládali. Teď právě nastala ta chvíle, kdy nám nezbylo nic než radovat se z maličkostí. Nejdřív jsme si mysleli, že bychom si třeba na tři dny odpočinuli a jeli někam na krátkou dovolenou, ale babička byla kategoricky proti.
Pečovatel může situaci usnadnit
Do žádné odlehčovací služby (ona řekla útulku) prý nepůjde. A vystřídat nás v péči také nemá kdo. A tak jsme si vytipovali okruh malých radostí, které nám zpestřují a zpříjemňují život. Například jsme si domluvili pečovatelku, která k nám chodí v poledne na jednu hodinu a podá starouškům oběd.
Volný čas je odměnou
V tuhle chvíli si my, já a manžel, zajdeme třeba s pejskem na procházku nebo do kavárny či cukrárny na něco dobrého a vnímáme to jako výlet. Občas se setkáme s přáteli nebo jdeme obdivovat umělecká díla do jihlavských galerií, popřípadě si jdeme na chvíli zaplavat do Vodního Ráje. Někdy se stačí projít po náměstí, zajít si do obchodů a udělat si něčím radost.
Dává to smysl našemu životu
Také nás těší návštěvy našich dcer a jejich partnerů. I půlhodinka posezení na zahradě ve stínu ořešáku je příjemná. Zkrátka, i když se náš svět scvrknul jen na drobné radosti, víme, že to, co děláme, dává smysl našemu životu. Ulehčujeme a zpříjemňujeme život manželovým rodičům, kteří jsou za to vděční. Ten pocit by nám žádná úžasná dovolená nenahradila.
Relaxací je pro mne i psaní knihy na toto téma - pečování o ležící staroušky. Píši realisticky, někdy úsměvně a myslím si, že by tahle knížka mohla být pro mnohé lidi, kteří se rozhodnou postarat se o staré rodiče, pomůckou a inspirací. A ještě na něco se těším v blízké době. Až si zaskočím do kadeřnictví nebo na masáž a nechám zas někoho jiného, aby pečoval chvíli o mne. :)
