Jsem máma co udělala spoustu chyb a pořád jich spoustu dělá. Momentálně je dělám vědomě a snad i ráda, protože jedině chybou se člověk učí. Ano, líbilo by se mi jít do knihkupectví a úplně jednoduše si koupit knihu, která mi ukáže tu nejsprávnější cestu všech cest mateřstvím. Dříve jsem totiž nechtěla dělat chyby, chtěla jsem dělat vše správně, chtěla jsem, aby mé děti byly zdravé, skvěle se rozvíjely, byly samostatné, chytré a zdravě sebevědomé. Jak jsem starší, uvědomuji si postupně, že chci, ale uvnitř sebe sama opravdu nejvíc vlastně jen to, aby se dobře cítily a byly v životě šťastné. Aby z nich byli dobří lidé. A proto nechodím a nehledám tu správnou knihu, ten správný kurz. Nehledám už Návod na mateřství. Napadla mě totiž otázka, jestli něco takového skutečně může existovat, vždyť kdo zná mé tělo, mé těhotenství i mé děti lépe, než já sama? Došlo mi, že možná zbytečně ztrácím čas hledáním venku, a že bych měla začít u sebe. Je to pět let, co jsem se na tuto cestu dala. Od té doby se poctivě učím a můžu teď už vlastně říct, že mi to docela jde. Že se můj přístup i myšlení velmi pozvolna mění a otevírá.
Dříve to bylo pocitově jiné, snazší
Ano, knihy i kurzy jsou skvělými pomocníky, ale měly by opravdu zůstat pouze pomocníky. Tím hlavním, co bychom měly hledat, je moudrost uvnitř nás samých. Kdysi dávno to měly ženy o poznání snazší, žily velmi často v komunitě a informace okolo jejich těla, těhotenství, porodu, kojení a celkově rodičovství k nim přicházely přirozeně, tak nějak "za provozu." Normální péči viděly všude kolem sebe. Ženy děti nosily, kojily a u toho vařily nebo pracovaly. Tyto informace se přenášely z generace na generaci úplně automaticky. I když je to dávno, tyto vědomosti máme hluboko v sobě uložené jako nedobytný poklad.
Válka jako zásadní faktor změny
Pak ale přišly války a různé další velmi negativní zásahy do dějin lidstva a na intuici, vnímání těla a dětí nebyl jednoduše čas. V této době šlo pouze o přežití. Živý muž, žena i dítě bylo jediné důležité, nebyl čas na pocity. Byla to dozajista velmi temná doba, která ovlivnila a ještě ovlivní pár generací. Ženy nám díky ní nemají mnoho co přirozeně předat, vždyť jediné důležité bylo: "Žijeme!" V této době byl ženám postupně sebrán také porod, začalo se rodit více medicínským způsobem, za neuctivých podmínek. Na psychiku a pocity se tenkrát nevěřilo. Stejně tak jako porod bylo sebráno a separováno ženám i jejich dítě, kojení se díky těmto vlivům většinou nedařilo a ženy, když dobře, kojily 3-4 měsíce. Poté přišly na řadu jesle.
Budovatelský socialismus
Když se tedy koukneme do blízké historie socialismu, tam nebyl opět žádný prostor na bezvýhradnou péči, normálnost kojení a budování těch opravdových vazeb máma, táta, děti. V té době se důležitost těchto věcí upozadila, šlo o budování úplně jiných hodnot. Šlo o budování vlasti, ne individuální potřeby rodin. Materialismus nenápadně nahrazoval důležitost společné chvíle, tu vzácnost okamžiku být spolu. Být spolu nás paradoxně začalo znervózňovat a potřeba blízkosti a kontaktu začala být vnímána jako jakési obtěžování až rozmazlenost. Porodily jsme dítě a doba nás donutila děti odložit. Děti donutila separací stát se na oko samostatné, popravdě však uvnitř zlomené.
A co to celé provedlo s lidstvem? Zdají se to býti drobnosti, které můžeme ve společnosti vnímat. Nerespekt k odlišnosti, nerespekt k jinému názoru, neempatie, spousta z nás má například opravdu problém obejmout svoji mámu, dát jí pusu a říct: "Mám tě rád/a". Ale tyto drobnosti jsou natolik důležité a krásné, že stojí za to zkusit se vrátit. Zkusit si uvědomit tu jedinečnost doby, kdy nás naše dítě potřebuje, a je to tak zcela přirozené, protože jedině tak příroda zařídila mláděti pocit jistoty a bezpečí. Díky lásce, kontaktu a splnění základních potřeb malého miminka z dítěte vyrůstá zdravě sebevědomý, nezlomený jedinec. A to za to opravdu stojí.
Dnes ve svobodě a míru můžeme znovu projevit své mateřství
A proto nyní, kdy žijeme v naprosto úžasné době, jsme svobodní a v míru, vraťme se zase alespoň malinko k vnímání sebe a svých dětí. Budete překvapeni, jak snadné to je a že na tom není vůbec nic alternativního. Budete překvapeni, že to je vlastně ta zapomenutá norma a jakou velkou sílu má, jakou velkou sílu má láska. Dovolme si tedy dělat chyby, nemějme od sebe nesplnitelná očekávání a začněme v klidu zase od začátku. Dovolme si být mámou, která vnímá individualitu a důležitost svých dětí, ale nezapomíná u toho ani na sebe. Pak přirozeně navážeme tam, kde ženy kdysi s ohledem na události skončily.
Jak tedy na MATEŘSTVÍ?
O tom vám článek za článkem budu moc ráda psát. Postupně uvidíte, že je to snadné, osvobozující a fajn. Zjistíte, že je skvělé říct si: "Nemám očekávání a můžu se učit chybami!" Uvidíte, že vrátit se k sobě samým, uvědomit si svoji zodpovědnost přináší spoustu výhod. Úplně upřímně uvidíte jak je mateřství krásné, naplňující, ale bez servítek také náročné a občas únavné. Každý článek, kousek po kousku se vám pokusím ukázat krásu vnímání sebe a vašich dětí. Pokusím se vám připomenout na jak důležité věci jsme postupně zapomněly. A jak osvobozující vlastně je si vzpomenout.
Dnes vám dám tedy první úkol, vzpomeňte si na sebe jako děti a uvědomte si po čem jste toužili a co vám dělalo dobře? Kdy jste se cítili v bezpečí a milováni a naopak co vám chybělo?
