Jestliže pomineme malou skupinu vrtulníkových matek, které věnují svým dětem maximální pozornost každou minutu jejich života, dobereme se k velké množině maminek s rozumnou potřebou si čas od času od svého potomka prostě odpočinout. Nejenom mámy s dcerami a syny na „mateřské dovolené“, ale i ty se zaměstnáním, potřebují rozptýlení, které jim pomůže alespoň na okamžik přepnout z rodičovského programu na ten individuálně ženský. Získají tak energii a odhodlání zvládnout svou těžkou úlohu rodiče i v dalších hodinách a dnech.
Nikdy nemusely mámy odolávat většímu pokušení, než je chytrý telefon v jejich kapse!
Historie mateřství zná spousty minutových i hodinových úniků od vlastních dětí. Nejenom všudypřítomná práce, ale především jeden z hlavních rysů všech žen, MLUVENÍ, dokázalo v minulosti rozptýlit jejich pozornost i v přítomnosti několika potomků najednou. Ať už při postávání někde na rohu, posezení v cukrárně nebo při klábosení po telefonu, unikaly matky ze stereotypní nudy a stresů, které na ně při výchově jejich dětí číhají na každém kroku. Nesmíme ani zapomenout na kradení chvilek pro knížku nebo časopis a ještě nedávno věčné mýdlové opery, chrlící z televizní obrazovky jeden příběh za druhým. Slyšet mámu minulosti, jak dítěti říká: „Počkej, až dočtu kapitolu“, či se sluchátkem v ruce: „Nevidíš, že mluvím?“, nebylo vůbec nic výjimečného.
Tak v čem je to teď jiné?
Máma současnosti je stejná. Akorát jí její kamarádky, životy lidí známých i úplně cizích, spisovatelská díla, noviny a zábavné či naučné magazíny, včetně filmů, seriálů a písní naservírovala technicky vyspělá společnost do malé krabičky, kterou může mít kdykoliv u sebe. Navíc, může si s její pomocí pohodlně nakoupit, uvařit podle video návodu a získat spoustu cenných rad pro všechny nesnáze, které život přináší.
Kdyby byla porodnost dnešních maminek minimálně stejně veliká jako u jejich babiček, jestliže by rodiče nebránili dětem ve svobodném trávení volného času nebo pokud by byli prarodiče v důchodu a navíc ochotni věnovat vnoučatům svůj čas, pořád by byla šance mámu napojenou na svůj mobil alespoň trochu nahradit. Ale kdyby v životě neplatí! Matkám nezbývá, než shromáždit informace a nakopnout svou vůli, aby se škody, které může online život nejdůležitějšího člověka v životě dítěte přinést, minimalizovaly.
Fyzická přítomnost mámy je důležitá, ale bez citového naladění a pozornosti směrem k potomkovi ztratí postupně svůj smysl
A to především a zejména v prvních letech života dítěte. Vývoj v novorozeneckém a kojeneckém čase je nevratný, a pokud je emocionálně jazykový kontakt rodič – dítě, postavený na oční a mimické spolupráci, neustále přerušován kontrolami telefonního displeje, nastává problém, který ovlivňuje další život potomka. Občasná rodičovská nepozornost není katastrofická, ale chronické rozptýlení matky či otce už ano. Evidentně se v současnosti vyvinula ta nejhorší větev rodičovství. Stálá fyzická přítomnost, která potlačuje dětskou samostatnost a zároveň myšlenková, emocionální a jazyková absence, která má alespoň k průměrné přípravě na život dost daleko.
K tomu přidejte dnešní trend umisťování čím dál mladších dětí do výchovných a vzdělávacích ústavů, kde počet kluků a holek na jednu učitelku naprosto vylučuje individuální přístup a jako třešničku na dortu ozdobte celou situaci dnešních prcků časem, který oni sami tráví před obrazovkou nebo displejem. Jakou budoucnost jim připravujeme?
Naprostá katastrofa ale nastává, pokud získá syn či dcera pocit, že email nebo Instagram je cennější než on
Spontánní konverzace a oční napojení hrají ve vztahu rodič – potomek úlohu stěžejní. Signály, které dostávají děti od svých otců a matek v každém okamžiku jejich vzájemného působení bez rušivých technických vlivů, mají cenu zlata pro jejich další sociální a emoční vývoj.
Výsledky výzkumů posledních desíti let, které mapují situaci v rodinách na poli digitálních návyků, nepřinášejí výsledky, ze kterých bychom mohli být nadšeni. Nejenom, že doba strávená s technikou silně narušuje společný čas rodičů a jejich potomků, ale objevují se data, která potvrzují, že máma a táta s telefonem v ruce mají sklon reagovat tvrději na chování svých dětí. Ty, ve snaze upoutat na sebe pozornost, jsou více nakloněny k riskantnímu chování, což se projevuje zvýšením počtu zranění v okamžicích, kdy je rodič přítomen na místě.
Ve velkém se také změnilo chování rodičů při společném stolování, ať už doma nebo v restauraci či při malém posezení v cukrárně. Naše babičky, které nás učily, že při jídle se nemluví, by se nestačily divit. Nejenom, že se nehovoří, ale ono se s prstem švihajícím po displeji ignoruje i dění u stolu.
Nedovolte, aby se technika stala parazitem vztahu s vašim dítětem!
Modelování zdravých digitálních návyků v rodině se zdá být stěžejním úkolem dneška. Rodičovství není o neustálém soustředění se na syna nebo dceru. Jeho cílem by mělo být za všech okolností najít rovnováhu v každé situaci, která do života rodiny přichází. I nepozornost učí děti, jak si poradit s životem. Nikdy ale nedovolte, abyste svým jednáním dali potomkům najevo, že oni a jejich potřeby nejsou důležití. Náprava takového stavu vás bude stát mnohem více sil, než sám sebe přesvědčit, že jsou prostě každý den chvíle, kdy se sebe naléhavější zvuky vašeho telefonu vyplatí ignorovat.
