„Monogamie není pro všechny!“, hlásají titulky nejednoho bulvárního i seriózního tisku za souhlasného přitakání řady přírodovědců, kteří se věnují lidskému druhu a jeho pozorování do hloubky a do všech detailů. Naproti tomu stojí léty opakované soužití párů v jednom pevném vztahu se všemi jeho výhodami i problémy. Vydržet žít věrně pospolu nejenom pár let, ale celá desetiletí, není vůbec jednoduché. Štěstí (a někdo by řekl smůla), že dva partneři cítí k sobě lásku po celý dlouhý život, je výsadou 4 párů ze sta.
I sebeláskyplnější monogamie je obehraná písnička s jasně předvídatelnými slokami!
To rezonuje v hlavách „lidí poly“, jejichž počet začíná ve světě tradičního manželství a registrovaného partnerství stoupat. Devadesátá léta zažehla jiskru polyamorie v USA, Austrálii, Kanadě a západní Evropě ve formě hnutí, které našlo o dvacet let později své vyznavače i v naší republice. Hlavní nositelé myšlenek na nové soužití mezi lidmi jsou představitelé europoidní rasy, střední třídy a vysokého vzdělání, pracující zejména v oboru IT, vzdělávání a zdravotní péče, inklinující k liberalismu, jsou to ateisté a heterosexuálové či bisexuálové. Někteří žijí sami, jiní v manželství nebo ve skupinách od 2 do 5 lidí.
Polyamorie ale není žádný výmysl moderního člověka! Táhne se světovou historií jako slabý proužek dýmu a přeskakuje ze staletí do tisíciletí na vlnkách nadšení, které se čas od času rozplynou v proudu roků, nebo zesílí v příval, který smete do hlubin muže i ženy nevyjímaje.
Charakteristika polyamorie současných dnů není vůbec jednoduchá
Často bývají její vyznavači vsunuti do škatulky Otevřený vztah. Ale tak to není. Jde o netradiční životní styl, kdy má muž nebo žena více láskyplných vztahů s několika lidmi najednou. Mohou být hierarchické, kde jeden z partnerů je ten hlavní, anebo ne hierarchické, ve kterých mají všichni rovnocenné postavení. Nejdůležitější zásadou, která prostupuje vzájemným soužitím, je plné vědomí toho, co dělám, a souhlas všech zúčastněných partnerů s jejich jednáním.
V žádném případě nejde jen o sex. Základem je sdílení láskyplného života s více lidmi, které se může dostat jen do fáze romantických schůzek a tam také zůstat. Věrnost mění v polyamorických vztazích svůj význam na dodržování dohod a pravidel, se kterými všichni zainteresovaní souhlasí. Mnohem více se dbá na komunikaci a vzájemný respekt, který stojí v popředí hodnot těchto vztahů. Slova nevěra a podvádění zmizí ze slovníků všech partnerů a do popředí se dostává pojem svoboda s dohodnutými mantinely.
Pokud propadnete kouzlu polyamorického způsobu života, nečekejte podporu státu a okolí
Lidé, kteří si zvolili tento styl soužití se svými partnery, ho až na výjimky nedávají okatě najevo a skrývají se raději pod roušku paralelních mileneckých vztahů. Ty se sice veřejně i v soukromí odsuzují, ale statistiky nás přesvědčují o jejich každodenní realitě, která zasáhne nejeden monogamní vztah. Rozvinuté země (ČR nevyjímaje) nedovolují oficiálně manželství či registrované partnerství mezi více než dvěma lidmi a neposkytují takovým vztahům žádnou právní ochranu.
Ještě větší strach mají vyznavači nového typu soužití v okamžiku, kdy mají děti. Obavy, že by mohli být svým způsobem života označeni příslušnými úřady jako nezpůsobilí řádné výchovy, je nutí žít po svém raději skrytě a nenápadně.
Mnoholáska vyhovuje těm lidem, kteří nemají problém s myšlenkou, že všichni patří všem
Možná jste už také koketovali s představou mít více partnerů než jednoho. Pokud jste adept pro polyamorii, stačí si poctivě odpovědět na otázku, zda by vám vadilo, kdyby váš miláček chodil i s jiným mužem nebo ženou. Jestliže se ve vás vzedmula vlna odporu nebo pohoršení, zapomeňte na „poly“ jednou provždy. Když se vám ale tato idea zamlouvá a nedělá vám žádné potíže, tak to můžete zkusit. Kontakty na stejně přemýšlející lidi najdete a sociálních sítích, nebo se s nimi můžete setkat tváří v tvář na jejich akcích, které pořádají několikrát do roka.
Nastává soumrak monogamie?
Mladá generace, která dovlekla současnou vlajkovou loď polyamorie na oceán lidských vztahů, začíná vytvářet nový morální kodex soužití, v jehož základech se projevuje rozčarování z nepovedených monogamních vztahů svých rodičů. Touží po jiném společenství, které bude založeno na svobodné vůli všech jejich členů, kteří si pravidla soužití stanoví sami a nemusí dodržovat ty, které podle nich nefungují. Jsou přesvědčeni, že tak jako máma či táta mohou mít rádi všechny své děti stejně, může i dospělý člověk rozdávat svou lásku více lidem ve stejné míře najednou.
Stane se hnutí polyamorie v budoucnu jen okrajovou záležitostí, nebo zachvátí lidstvo jako lavina? Toť otázka, na kterou dá odpověď až několik generací po nás. Kdo ví …
